Pro třetí hru D&D Encounters Replay jsme vyměnili Dungeon Mastera a z mého nadbožského majestátu se stala obyčejná lv1 postava. Kromě rasy, povolání, backgroundu (a speciality) jsem o ní neměl žádné extra představy, dokonce jsem zašel do tak extrémního extrému, že nevyplněná zůstala i políčka o vzhledu.
Protože družině je zatím charakter postav tak nějak ukraden, klidně jsem jim vykecal, že hraju paladina, přestože in-game to o sobě zrovna nerozhlašuju. Ne že by se někdo pozastavoval nad tím, že moje zákonnost je lehce pochybná, o dobru nemluvě. Na druhou stranu, přesvědčení je jedna z věcí natištěná na pregen denících, kterou ale opravdu nikdo nebere moc vážně.
Inu, jak praví nadpis: potkali jsme se, šli tam (do městečka Havlov), zpátky (do tvrze a věže mága), tam (kde se mluvilo o přítomnosti nějakých banditů), zpátky (do tvrze a věže mága), zpátky tam (mlýn s bandity), tam co bylo prvně tam (městečko) a nakonec úplně jinam (statek který družina za...chránila... už při první hře).
Během všeho toho chození jsme samozřejmě stihli vykonat mnoho chrabrých činů. Bandity jsme téměř vyhladili, prolezli jejich skrýš (důkladně, díky kouzelníkově sově) a našli tajemně tajemné dveře do někam. Zaheslované, takže jsme nevěděli kam to někam je. Také nezničitelné, jak jinak. Pokud chcete znát můj názor... Klik.
Ehmzajatáehm vůdkyně banditů naprášila družině překupníka ve městečku, kterého družina lstí (a pěstí) zpacifikovala, vydolovala z něj heslo ke dveřím, a nyní jej na statku vesele mučí. Inu, zprvu jsem si říkal, jestli mě družina nebude pro mé přesvědčení lynčovat. Teď si říkám, jestli nezlynčuju já je. Ale to vše je v daleké budoucnosti.
Co bude dál? No, to záleží nejen na mě, takže nemůžu nic slíbit. Takže na viděnou příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat